Tři hlavní typy vztahu odstínů v barevném schématu

 


 

goldenrulepastelgreen redO kombinaci odstínů jste již určitě četli v nějakém časopisu či knize. Je to nejvíc "známá" poučka z barevné nauky a netýká se jen návrhářů interiérů, ale též grafických designérů. 

 

Kombinování barev je obecně náročná a komplikovaná disciplína, ve které sice hraje důležitou roli cit a talent, ale která je z velké části postavena na velmi vědeckých základech - chování barev, když se jim sahá na jas a sytost + relativní sytost a světlost / tmavost odstínů. Každý, kdo chce být odborníkem na kombinaci barev by totiž měl vycházet ze Zlatého pravidla, které říká, že CHCEME-LI KOMBINOVAT BARVY RŮZNÝCH ODSTÍNŮ, MĚLI BYCHOM ZACHOVAT OSTATNÍ DVĚ VLASTNOSTI (TEDY JAS A SYTOST) VE STEJNÉ ÚROVNI.

 

K tomu, aby to člověk dokázal, je třeba znát principy chování barev a mít  TRÉNOVANÉ OKO. V jednom kurzu jsme měli dvě dámy z Preciosy - z oddělení, kde se navrhují nové výrobky - při hrátkách s barvami dokázaly téměř přesně určit NCS kódy vzorků, se kterými jsme pracovali. Určitě je to dáno talentem = citem pro vidění barev a jejich nuance. ALE JEN DÍKY TALENTU OD NAROZENÍ nemůže člověk vědět, že modrá při odsycení fialoví nebo že žlutá zelená. Tyto dvě dámy měly velkou praxi v práci s barvami a prostě chování barev při změně jasu a sytosti měly dokonale v krvi.

 

Podle vzájemného postavení odstínů v barevném schématu rozlišujeme 3 hlavní typy:

1. Monochromatické schéma

2. Analogické schéma

3. Kontrastní schéma

 

Monochromatické schéma je takové schéma, které pracuje pouze s jedním odstínem (mono = jeden, chroma = barva) v různých jasech. U monochromatických schémat je práce s jasem stěžejní, neboť různorodost jasu je tím, co do schématu vnáší zajímavost. Je dobré použít minimálně tři jasové polohy odstínu – velmi světlou, střední a tmavou téhož odstínu.

 

U monochromatických schémat je také velmi důležitá práce s texturou – čím méně kontrastů vnáším do schématu barvou, tím více různých textur, materiálů a povrchů bych měl/a použít. Totéž ostatně platí i u schémat neutrálních.

 

Analogické schéma kombinuje odstíny, které stojí na barevném kruhu vedle sebe. Tyto odstíny jsou si relativně blízké. Proto je výsledný dojem harmonický a sladěný. Analogické schéma je typicky složeno ze tří sousedících odstínů; v některých případech se ale pracuje pouze se dvěma odstíny. Buďto jsou to ty, které leží přímo vedle sebe (žlutá + oranžová), nebo obkročmo o jeden – tím se do schématu vnese trochu kontrastu (hojně užívaná kombinace je: žlutozelená + tyrkysová - zelená mezi nimi je vynechána).

 

Poznatky z analogického schématu lze aplikovat také v již existujících schématech, která nefungují: musím-li pracovat s dvojicí barev, které spolu neladí (což bývá úkol interiérového designéra, který má za úkol "doladit" / "vylepšit" existující interiér bez nutnosti vyměnit vše, do čeho již bylo investováno), nejlepším způsobem, jak schéma zharmonizovat, je použití třetí barvy, a to takové barvy, která se na barevném kruhu nachází mezi nimi (nebo vedle).

 

Třetím typem je Kontrastní schéma, které kombinuje odstíny dva, a to ty, které leží naproti sobě v kruhu. Jakékoliv takové dva odstíny jsou si navzájem nejnepodobnější a tvoří tedy spolu největší kontrast. Nazývají se proto kontrastní, nebo také doplňkové či komplementární.

 

Nejčastěji využívané kontrasty odstínů (v syté poloze) v interiérové tvorbě jsou:

• žlutozelená + fialová – realistický kruh

• magenta + zelená – realistický kruh

• fialová + žlutá (zlatá) – umělecký kruh

• tyrkysová + červená – realistický kruh

 

Další dvojice (např. modrá + žlutá, zelená + červená) byly ve výrazné (syté) podobě populární v minulosti, dnes se vyskytují spíše ve svých potlačenějších (méně syté / méně jasné =tmavší) formách.

 

Při práci s kontrastními odstíny je třeba mít na vědomí, že se jedná o velmi silnou kombinaci barev, které, kdyby byly použity při velké sytosti (a středním jasu) ve velké ploše, budou působit příliš řvavě, agresivně a přehnaně (představme si rozdíl vzhledu mezi jedním člověkem, který má červené kalhoty a tyrkysové tričko a druhým, který je celý v bílém a má jen tyrkysové a červené doplňky). Sílu kontrastu je proto potřeba změkčit některou z následujících cest:

• Zachovat vysokou sytost a změnit poměr – jedné barvy bude výrazně více než druhé - tím se jedna stane dominantní a druhá akcentní

• Zachovat vysokou sytost, ale barvy používat jen jako akcent na neutrálním pozadí

• Změnit jas barev – barvy potlačit zesvětlení/ztmavením

• Snížit sytost barev - přidáním šedé je "uklidnit"

 

 

 

 

 

 

Ukázka použití Zlatého pravidla při kontrastní kombinaci

 


 

Picture5Nyní se podíváme, jak vypadají dva kontrastní odstíny - červená se zelenou v různých polohách jasu a sytosti (červená je proti zelené v uměleckém kruhu)

 

Prezentace obsahuje tři polohy:

 

→   střední jas a plnou sytost

 

→   pastelovou variantu, kterou jsme probrali výše

 

→   ztmavlou a lehce odsycenou variantu

 

Další trénink můžete zkusit praktikovat pomocí tohoto počítačového modelu. Tento model "vyhazuje" doporučené kombinace pro webové designéry. Nabízí i různé "jasové" stupně - pro zvýšení zajímavosti schématu. Když si zvolíte kontrastní kombinaci odstínů proti sobě - ukáže Vám jeden odstín ve vícero polohách a druhý bude akcentem k tomuto základu - tzn. celkově jej ve schématu bude menší proporce.

 

 

 

 

 

 

Jak fungují proporce v barevných schématech interiérů

 


 

Picture14

Barevné schéma je určitá forma kompozice. Tato kompozice je utvářena s cílem vzbuzovat žádoucí pocity v divákovi / obyvateli interiéru. Při tvorbě kompozice je zapotřebí si vytyčit cílovou atmosféru. Při tvorbě atmosféry je důležité pracovat s teplem a chladem barev, jejich váhou, jasem, sytostí a vzájemnými poměry. Velkou roli hraje psychologie barev (budeme probírat příští týden).

 

Pro výslednou atmosféru jsou velmi důležité vzájemné poměry barev. Kupříkladu červeno-bílé schéma bude působit jinak, bude-li převažovat bílá a červená bude v akcentu (takové schéma může být něžné, romantické, i minimalistické atd. – v závislosti na stylu) a bude diametrálně odlišně, bude-li převažovat červená - představte si rudé stěny a podlahu a bílý akcent = velmi provokativní drama. Změní-li se bílá na smetanovou a ostrá červeň na potlačenou červenou, schéma nabude venkovštějšího rázu, zejména přibude-li písková.

 

Stejně tak bude mít jiné vyznění čistě bílý interiér s drobným černým akcentem (například v podobě černých rámečků) – ten bude působit velmi čistě a formálně - a jiné vyznění černý interiér s bílým akcentem (výrazné drama). Pro výslednou atmosféru schématu nejsou stěžejní pouze použité barvy, ale také poměry, ve kterých se objevují!

 

V souvislosti s poměry barev se nejčastěji hovoří o pozadí, doplňkové barvě  a akcentu. Pozadí tvoří výrazně velké plochy (podlaha a stěny/strop), další barvu mohou tvořit menší plochy (nábytek, jedna stěna) – doplňková barva, nebo v ještě menší ploše drobné dekorativní předměty (polštáře, svíčky, obrazy atd.) - akcent.

 

Pokud se nejedná o záměrnou provokaci, pozadí bývá většinou nějakým způsobem potlačené. Zdi i podlaha bývají výrazně světlé / výrazně  tmavé / výrazně odsycené (neutrální barevnost - např. dub). Akcent je vždy kontrastní vůči pozadí, ve schématu se objevuje vícekrát a často bývá sytý (mnohdy jako akcent slouží bílá barva).

 

Hodně syté barvy výborně fungují ve velmi malých plochách, ve větších plochách (i jedna stěna) jsou pro oko i mysl poměrně dost vyčerpávající - ale pro dosažení dramatického efektu to naopak může být žádoucí.