Musím vědět všechno všecičko?

 


 

IMG 1311Jednou z velkých otázek v oblasti podnikání v interiérovém designu je to, ZDA MÁ DESINGÉR VĚDĚT ÚPLNĚ O VŠECH VÝROBCÍCH NA TRHU A MÍT ZKUŠENOST S ÚPLNĚ VŠEMI MOŽNÝMI ŘEŠENÍMI:) 

 

V tomhle se totiž lidé většinou velmi plácají (i po letech praxe) a mají z toho občas nízké sebevědomí a divné pocity. Na jednu stranu všichni rozumní lidé chápou, že vědět úplně všechno je "blbost", že to nejde. Ale na druhou po tom touží - "jó, to by bylo tak super, kdybych to všechno věděl/a" ... ale kupodivu nikdo nejde a nezačne si sám od sebe dělat systematickou databázi posuvných systémů na interiérové dveře:) Proč? No protože cítí, že by to bylo hodně práce "jen tak" ... bez uplatnění výsledků v dohledném horizontu ... takže taková "jakoby" zbytečná práce (a ještě k tomu nehonorovaná). Takže se začnou "utěšovat", že přeci nemusejí vědět všechno, nebo že úplné všechno nemysleli, ale chtělo by to mít "jen" trochu "plnější pytlík s know-how a zkušenostmi"... že vlastně jsou na tom hodně dobře a "je zas dobře". Nejisté pocity se vrátí, teprve když se po čase setkají na nějaké zákazce s něčím dalším, co je pro ně nové a oni se díky tomu cítí nejistě a to pořád opakuje do té doby, než člověk tak nějak doroste do pocitu, že toho ví fakt dost (i když pořád ne všechno) a nesetkává se tak často s novými otázkami a má za sebou "backing" slušných referencí (má co ukázat - na obrázcích je vidět něco hodně dobrého a uceleného) ... prostě dorostl do sebevědomého usazeného designéra.

 

A tohle se děje až tak nejdřív po deseti letech, kdy ročně uděláte tak 12 projektů (projekt = jedna ucelená místnost, když uděláte dva rodinné domy - taky to platí:)).

 

A proč vlastně člověk chce všechny ty zkušenosti? Protože chce působit jako profesionál, který si zaslouží respekt. Což dává v obecné rovině velký smysl - když dobře rozumím své práci, neměl by nikdo váhat mi slušně zaplatit a poslechnout mé dobře míněné rady:)

 

A náš názor na toto je: Designér by měl mít všeobecný přehled, měl by vědět, kam sáhnout, ale nemusí vědět úplně všechno, stačí, že není lempl líný a dokáže se v případě potřeby jít zeptat / dohledá si to.  A neměl by se stydět to klientovi přiznat - sebevědomým a pevným hlasem.

 

A i když už je člověk (designér) hodně "daleko", tak stejně neví všechno, nebo se mu nedějí trapné situace nebo není "v ouzkejch" ... bylo by naivní si myslet, že "zkušený horal" má hladkou cestu bez zaškobrtnutí. Ano - po letech si Vás budou zákazníci více vážit, ale to neznamená, že to budou všichni + že to bude bezmezná důvěra:) a ano - po letech si budete víc vědět rady, ale to neznamená, že nebudete vůbec váhat či hledat.