Mám mít svůj neotřelý styl?

 


 

Picture79Jak je to s prosazováním svého vkusu v cizích domovech?

 

Další z otázek, které si lidé na startu kariéry často kladou, je zaměřená na STYLOVÉ VYMEZENÍ SE ... má-li designér kolem sebe halasně šířit, že dělá interiéry v určitém stylu a žádné jiné a kdo si jej chce najmout, ať to akceptuje. S touto otázkou pak souvisí téma „osobní vkus v designérské praxi".

 

Odpověď na tyto otázky má dvě roviny:

 

→  První – je rozdíl, pokud mluvíme o etablovaném designérovi s rozjetou několikaletou praxí, nebo když řešíme, jak se má definovat začínající designér. Pro každou z těch situací je odpověď jiná.

 

Druhá rovina je o rozdílu našeho a zahraničního trhu. Náš trh povětšinou vnímá interiérového designéra jako někoho, kdo zajistí výrobu nábytku na míru dle obrázků z časopisu, které si klient přinesl s tím, že v časopisu je výrobek určité materiálové a konstrukční kvality s cenovkou, která tomu odpovídá a klient to povětšinou chce za polovinu ... a tím pádem ačkoliv se ve finále jedná o autorský design nábytku na míru, nestvoří se vůbec nic zajímavého či neobvyklého, ale ano – je to od truhláře a na míru. Typický český designér navrhuje poličkové či krabičkové systémy z lamina a za vrchol exkluzivity považuje výrobky z lakované mdf, které jsou dvojnásobně dražší, než ty z lamina.

 

V této souvislosti je dobré zmínit ještě dvě věci:

 

•  Hlavní zdroj příjmů interiérového designéra u nás (a je to jiné, než např. ve Velké Británii a USA) je z provizí od truhlářů – typicky se jedná o 10%. Nicméně je dobré si říci, že ne každý truhlář je ochoten ocenit roli designéra v průběhu zakázky – ta je sice neoddiskutovatelně významná a truhlářovi šetří mnoho energie a času, ale mnozí truhláři čekají spíše na jednoduché zakázky v úrovni cenového minima (úzus je, že si truhlář spočítá náklady na materiál a číslo vynásobí dvěma - čímž pokryje své mzdové náklady) a nehledají spolupráci s někým, kdo jim práci zesložití, protože má  své představy a ještě by se s takovým měl dělit o výdělek.

 

•  V dávných dobách ... téměř před sto lety – vzpomeňme na secesi a Art Deco - byl autorský nábytek uměleckým dílem – měl promyšlený výraz, proporce, propracovaný detail. Dnes je většina nábytku rovná krabice – kde boky, dno a půda jsou z levnějšího materiálu (typicky bílé lamino) a na dvířka si lidé občas připlatí a pak jsou lakovaná.


Velmi obecně je správnou odpovědí na otázku v nadpisu této kapitolky ... tato formulace: „Je skvělé, pokud se designér PO ČASE vyprofiluje. A ano - fotografie v určitém stylu - k Vám přivedou ty zákazníky, které po něm touží. Jako to je u fotografií realizací studia OOOOX. Protože - když máte fotografie uceleně působící a sobě vzájemně něčím podobné, tak dosáhnete toho, že si potenciální klient řekne - "Jé tohle, jak von to dělá, to se mi líbí, to chci." A to je důležitý předpokoj pro svobodu (tolik toužebně volanou) navrhnout ucelený celek ... protože to je to, oč tu běží ...o tu ucelenost.


Nemyslíme si však, že designér, kterému se ještě nepodařilo si vytvořit dostatečné portfolio "oslnivých fotografií" si může dovolit "vykřikovat" do světa svůj autorský styl. Jeho webová prezentace samozřejmě půjde určitým stylovým směrem ... někdo je víc klasik, někdo je víc na high-tech ... někdo má rád barvy, někdo spíš pracuje v jemných nuancích ... První roky (a pojďme si říci, že se jedná tak o 5-10 let) se prostě dělá všechno, co si k designérovi najde cestu a reference stojí především na interpersonálních zkušenostech designéra - jak se mu povedlo udržet si po dobu projektu spokojenost a dobré naladění zákazníka.