Design v 60.tých letech

 


 

Picture37Všechny aspekty bydlení a designérské tvorby let padesátých platí víceméně i v první polovině let šedesátých.

 

Kolem roku 1965 však přichází okamžik, kdy je trh s interiérovými zařizovacími prvky nasycen. Lidé již mají vše, co potřebují, a tudíž je zapotřebí přijít s něčím, co budou chtít. Výrazným činitelem se stává módnost a image výrobků. Design se přestává zaměřovat na pouhou funkci; začíná jít o vzhled.

 

Pokrok je tématem dne. Významnou částí společnosti se stávají mladí, talentovaní lidé, kteří jsou motorem změny a pokroku. Stará a mladá generace se dostávají až do střetu. Jedním z důvodů této rozlučky je pop-music, která hýbe mladou společností, velmi podléhá módě a představuje revoltu vůči tradici. Mladí se stávají významnou kupní silou a design je orientován na ně. Nadčasové interiéry let padesátých jsou pro mladou generaci prostě zasmrádlé a nudné. Heslem dne se stává užít si dneška, bavit se a neřešit budoucnost. Téma kosmu je ještě populárnější, než v padesátých letech, značnou oblibu nabývá žánr sci-fi a komiks. Silným inspiračním zdrojem je pop kultura a svět celebrit. Výtvarné směry jako Op-art a Pop-art se významně podepisují i v interiéru, ať už v podobě plakátů, nebo vzorů na textilu a čalounění.

 

Design je provokující a záměrně se strefuje do hodnot předešlé dekády – vkusu, funkce a nadčasovosti. Přestává být důležité, zda je nábytek pohodlný, vkusný a nadčasový, jako tomu bylo v letech padesátých. Cílem je, aby byl zábavný a hravý. „Když mě přestal zařizovací kus bavit, prostě jej přestříkám, zdeformuji, vyhodím“. Nábytek podléhá stejným vlnám, jako oblečení.

 

Dekáda šedesátých let je ve znamení plastu. Konec je dýhám a překližce předešlé dekády, dřevo je nežádoucí a zastaralé. Vznikají inovativní barevné návrhy Vernera Pantona (židle S, 1960). Často se objevuje i nábytek papírový (vrstvená lepenka s několika laminacemi), který je možné v momentě omrzení přestříkat či přetřít. Tvary nábytku jsou velmi často oblé, kulaté (dnes velmi oblíbené návrhy Eero Aarnia Ball Chair - 1966 a Bubble Chair – 1968).  Objevuje se motiv lidského – zejména ženského těla. Vznikají novátorské zařizovací prvky jako je Sacco (1968), předloha dnešního Fatboye, Nafukovadlo (1967) či série Up Gaetana Pesceho.

 

Drží se i repliky ikonických děl funkcionalismu – přestávají být ale výsadou intelektuálů a stávají se jednou z možných voleb; jsou jen jedním z produktů vedle papírové tašky a nafukovací židle. 

 

 


Běžný interiér v 60. letech

 


 

803Počátek šedesátých let je stále ještě významně ovlivněn funkcionalistickou estetikou. Typický je otevřený prostor, vestavěné prvky, málo zařizovacích předmětů, čistota a účelnost typická pro léta padesátá.

 

První polovina dekády je stále ještě významně ovlivněna skandinávským designem (prezentovaný např. firmou Finmar). Druhá polovina dekády se už ale s funkční estetikou rozchází a je významně ovlivněna výtvarnými styly své doby. Na popularitě získává abstraktní expresionismus, později op-art a pop-art.

 

Koncem dekády módy přicházejí i návraty do historie (Art Deco, secese) a jiných kultur, velmi populární je ve světě styl ovlivněný Středozemím - styl reprezentuje obchod Habitat založený Terrencem Conranem.

 

Habitat funguje jako dnešní Ikea – přináší styl do provincií a často funguje na principu domácího skládání. V oblibě je tehdy rustikální vzhled, borovicové dřevo a patina.

 

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se objevují novátorské zařizovací prvky typu papírový nábytek, fazolové vaky a nafukovací plastový nábytek.

 

Co se týče vzorů, pokračuje tradice výrazných geometrických vzorů z let padesátých, nicméně barvy jsou ještě výraznější.

 

Na počátku dekády jsou vzory významně velké, inspirované abstraktním expresionismem, koncem dekády nabývá na významu op-art a pop-art a vzory drobnější. Proslulou se stává firma Marimekko a její květinové vzory. Co do barevnosti je počátek dekády spíše tmavší a pracuje s komplementárními schématy nejčastěji na klasických závěsech, zatímco koncem dekády jsou oblíbené syté a výrazné barvy, navíc ještě v kontrastních kombinacích. Vzory nabývají psychedelického vyznění. Na oblibě získávají benátské roletky a klasické rolety.


Povrchová úprava stěn začíná být nesmírně významná. Čím dál tím oblíbenější je obnažená cihla v obývacím prostoru. Nejoblíbenější je nově objevená ostrá bílá, často v kombinaci s menší plochou výrazné barvy. V oblibě jsou tapety (nově vyvinutý vinyl) s výraznou texturou a abstraktními motivy. Kolem roku 1968 se objevuje vlna hustých květinových vzorů, které jsou inspirovány hnutím hippies. Typicky skandinávské obložení dřeva přetrvává i v této dekádě a pokračuje do let sedmdesátých.

 

Mezi oblíbené podlahové krytiny patří čtverce z PVC a gumy, celoplošný koberec jednobarevný i vzorovaný (syntetické materiály umožňují nízkou cenu), kusový koberec (často kelim), korek, parkety, linoleum a mořská tráva. Znakem luxusu se koncem dekády stávají koberce s vysokým vlasem.

 

Kuchyně je stále významnou součástí interiéru a je stejně barevná, jako zbytek interiéru. Dvířka jsou nejčastěji z barevného laminátu (první polovina dekády nejčastěji modrá a bílá barva), stejně jako pracovní deska (kde je častý i nerez). Vestavěné lednice, dvojité trouby, sofistikované digestoře pasují do modulárních buněk o velikosti 90x60, nově se používá ostrůvek. Koncem dekády se i do kuchyní dostává vesnický vzhled a teplejší tóny.

 



Postmoderna

 


 

Picture57Koncem šedesátých let dochází celosvětově k úpadku ekonomik, což se projevuje celospolečenskou deziluzí. Roste inflace, úroková míra a k vládě se dostávají pravicové vlády, které minimalizují sociální výdaje. Zatímco léta padesátá se těšila na utopie světlých zítřků a léta šedesátá se bezuzdně bavila (hippies, drogy), na sklonku let šedesátých a v letech sedmdesátých přichází rozčarování a strach.

 

Různě po světě dochází ke studentským demonstracím, začíná válka ve Vietnamu, ve Velké Británii vzniká hnutí Punk se svým heslem „No Future". Ukazuje se, že technika není všespásná a že zářné zítřky nepřinese. Ropná krize (1973) ukončuje očarování plastem.

 

Zatímco běžný interiér pokračuje v rytmu let šedesátých a přiostřuje (více chlupů, více barev, více oblin), svět designu a architektury reflektuje vývoj.

 

Funkcionalismus (mezinárodní styl), který pokračoval a fungoval i v průběhu padesátých a šedesátých let a „dobrý design" ... se v těchto letech staly diktátem toho, jak má architektura a interiér vypadat, má-li být správně.

 

V sedmdesátých letech se však tento přístup vyčerpává a začíná být napadán. Zejména v Itálii vznikají umělecké skupiny, které zastávají názor, že odosobněná estetika „krychle" nemůže normálního člověka oslovit, protože nemá čím. Architektura a interiér mají odrážet lidovou estetiku a to včetně nevkusných a kýčovitých projevů (např. neony).

 

Z tohoto protestu, který na sebe bere spíše uměleckou formu fotomontáží, modelů apod. se rodí hnutí, které je nazýváno Anti-design. Představují jej celé skupiny umělců, kteří se neprezentují jako hvězdy pod vlastním jménem, ale v anonymitě skupiny. Tak vzniká Superstudio (1966) a Archizoom (1966). Tato hnutí se snaží upozornit na neosobnost a chlad funkcionalismu a na jeho neúctu k minulosti. Supertudio tak přichází například s parodicky varující vizí, že svět přiklopí mřížka a z center měst nebude vidět nic (narážka na bourání historických jader měst ve jménu funkcionalismu).

 

Podle Anti-designu je zapotřebí vrátit architektuře humánní dimenzi tím, že se vrátí k ornamentu a že bude čerpat z historických epoch. Začíná se pracovat s motivem kýče a humoru. Ikonická díla funkcionalismu jsou parodována. Anti-design pak volně přechází v tzv. postmodernu.

 

Postmoderna vyloženě stojí na ironizaci funkcionalismu a všech jeho idejí, nejen estetiky. V roce 1976 bylo založeno Studio Alchimia, v jehož dílnách vznikají nábytkové kusy vysmívající se ikonám funkcionalismu – židli Wassilly, Superleggera a dalším.

 

Postmoderna si bere základní stavební prvky funkcionalismu, aby je pospojovala do celků, které původní myšlenku urážejí a parodují. Z velmi jednoduchých geometrických tvarů vznikají nakumulováním neestetické patvary, používají se základní barvy funkcionalismu (žlutá, modrá, červená) kupříkladu v kombinaci s motivem kožešiny. Záměrně jsou používány materiály, které jsou obecně považovány za levné (laminát) a výsledný kus je prodáván za vysokou cenu. Tím je ironizována myšlena funkcionalistů kvalitní a nadčasový design všem za málo peněz.

 

Roku 1981 vzniká skupina Memphis, která k předešlým rysům přidává i výraznou inspiraci v mimoevropských kulturách. Díla jejího hlavního představitele – Ettore Sottsasse jsou často inspirována folklórem Indie, severoamerických indiánů atd. Oblíbené jsou i etnické kultury Austrálie a Afriky. Z historických stylů si postmoderna velmi často bere inspiraci z Art Deco a biedermeieru. Objevují se motivy vycházejícího slunce, mrakodrapů apod. Smyslem je eklektické míšení prvků z různých epoch, různých stylů, různých materiálů. Nábytek tak naprosto nemá být účelný a vzhledný, stává se spíše uměleckým kusem – sochou / artefaktem.