Postmoderna

 


 

Picture57Koncem šedesátých let dochází celosvětově k úpadku ekonomik, což se projevuje celospolečenskou deziluzí. Roste inflace, úroková míra a k vládě se dostávají pravicové vlády, které minimalizují sociální výdaje. Zatímco léta padesátá se těšila na utopie světlých zítřků a léta šedesátá se bezuzdně bavila (hippies, drogy), na sklonku let šedesátých a v letech sedmdesátých přichází rozčarování a strach.

 

Různě po světě dochází ke studentským demonstracím, začíná válka ve Vietnamu, ve Velké Británii vzniká hnutí Punk se svým heslem „No Future". Ukazuje se, že technika není všespásná a že zářné zítřky nepřinese. Ropná krize (1973) ukončuje očarování plastem.

 

Zatímco běžný interiér pokračuje v rytmu let šedesátých a přiostřuje (více chlupů, více barev, více oblin), svět designu a architektury reflektuje vývoj.

 

Funkcionalismus (mezinárodní styl), který pokračoval a fungoval i v průběhu padesátých a šedesátých let a „dobrý design" ... se v těchto letech staly diktátem toho, jak má architektura a interiér vypadat, má-li být správně.

 

V sedmdesátých letech se však tento přístup vyčerpává a začíná být napadán. Zejména v Itálii vznikají umělecké skupiny, které zastávají názor, že odosobněná estetika „krychle" nemůže normálního člověka oslovit, protože nemá čím. Architektura a interiér mají odrážet lidovou estetiku a to včetně nevkusných a kýčovitých projevů (např. neony).

 

Z tohoto protestu, který na sebe bere spíše uměleckou formu fotomontáží, modelů apod. se rodí hnutí, které je nazýváno Anti-design. Představují jej celé skupiny umělců, kteří se neprezentují jako hvězdy pod vlastním jménem, ale v anonymitě skupiny. Tak vzniká Superstudio (1966) a Archizoom (1966). Tato hnutí se snaží upozornit na neosobnost a chlad funkcionalismu a na jeho neúctu k minulosti. Supertudio tak přichází například s parodicky varující vizí, že svět přiklopí mřížka a z center měst nebude vidět nic (narážka na bourání historických jader měst ve jménu funkcionalismu).

 

Podle Anti-designu je zapotřebí vrátit architektuře humánní dimenzi tím, že se vrátí k ornamentu a že bude čerpat z historických epoch. Začíná se pracovat s motivem kýče a humoru. Ikonická díla funkcionalismu jsou parodována. Anti-design pak volně přechází v tzv. postmodernu.

 

Postmoderna vyloženě stojí na ironizaci funkcionalismu a všech jeho idejí, nejen estetiky. V roce 1976 bylo založeno Studio Alchimia, v jehož dílnách vznikají nábytkové kusy vysmívající se ikonám funkcionalismu – židli Wassilly, Superleggera a dalším.

 

Postmoderna si bere základní stavební prvky funkcionalismu, aby je pospojovala do celků, které původní myšlenku urážejí a parodují. Z velmi jednoduchých geometrických tvarů vznikají nakumulováním neestetické patvary, používají se základní barvy funkcionalismu (žlutá, modrá, červená) kupříkladu v kombinaci s motivem kožešiny. Záměrně jsou používány materiály, které jsou obecně považovány za levné (laminát) a výsledný kus je prodáván za vysokou cenu. Tím je ironizována myšlena funkcionalistů kvalitní a nadčasový design všem za málo peněz.

 

Roku 1981 vzniká skupina Memphis, která k předešlým rysům přidává i výraznou inspiraci v mimoevropských kulturách. Díla jejího hlavního představitele – Ettore Sottsasse jsou často inspirována folklórem Indie, severoamerických indiánů atd. Oblíbené jsou i etnické kultury Austrálie a Afriky. Z historických stylů si postmoderna velmi často bere inspiraci z Art Deco a biedermeieru. Objevují se motivy vycházejícího slunce, mrakodrapů apod. Smyslem je eklektické míšení prvků z různých epoch, různých stylů, různých materiálů. Nábytek tak naprosto nemá být účelný a vzhledný, stává se spíše uměleckým kusem – sochou / artefaktem.