Úvod do ergonomie kuchyně

 


 

island02

Začínáme kuchyní ... protože v ní ergonomie "řádí" asi úplně nejvíce.

 

Příprava pokrmů (a tedy prostor kuchyně) je historicky první funkcí v domácnosti, na niž byly cíleně aplikovány metody vědecké analýzy pohybu a jeho souslednosti v čase, které vznikly v průmyslu. Cílem bylo ulehčit ženám práci v domácnosti. Díky tomu roku 1926 vznikla první moderní „kuchyňská linka" (název je odvozen od pojmu „výrobní linka") v podobě Frankfurtské kuchyně (Margarete Schütte-Lihotzky).

 

Z této historie pramení často zmiňované rozlišování jednotlivých pracovních zón (úložné, přípravné, mycí a varné) a řešení jejich optimálních návazností, jehož cílem je především eliminovat nadbytečný pohyb a zajistit také možnost potraviny, vyjmuté z lednice či spíže, jakožto i zašpiněné, horké apod. nádoby vždy někde příhodně odložit. Idea „pracovního trojúhelníku," kde jeho vrcholy představují jednotlivé zóny, tento přístup shrnuje.

 

Od počátku ergonomie kuchyní byl důraz kladen také na uspořádání úložných prostor v blízkosti pracovních zón tak, aby to, co potřebujeme nejčastěji, bylo i nejlépe dosažitelné a abychom tak, jak v kuchyni postupujeme během vaření od jednoho kroku k druhému, vždy měli při ruce potřebné nástroje. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že v současné době na kuchyni v domácnosti přestáváme nahlížet jako na pracoviště (dvě teplá jídla denně, hlavní pracoviště ženy v domácnosti), ale spíše jako na prakticko estetickou součást našich obydlí, kde se vyskytuje tu a tam každý člen domácnosti a žádný z nich tam není přikován celý den. Samozřejmě stále platí, že lednička je velmi frekventované místo návštěvy.

 

A platí i to, že kuchyně je nejvíce provozně namáhaný prostor v obydlí (vlko, mastnota, skvrny, odpad - drobky, slupky ... , kapky vody ...) - proto mají kuchyně v interiérovém designu výsadní postavení.

 

V kuchyni jsou dnes velmi důležité rozestupy mezi díly kuchyňské sestavy (např. mezi křídly linky tvaru „U" či mezi linkou a ostrůvkem). Hlavní zřetel se bere na předpokládaný počet osob účastnících se přípravy pokrmů současně (zde právě kuchyně reagují na fakt daný emancipací, že když už se vaří, tak většinou ne jedna osoba sama).

 

Frankfurtská kuchyně byla příkladem spíše tzv. „laboratorní" kuchyně a bylo známo, že se tam reálně mohla pohybovat pouze 1 osoba. Tomu dnes odpovídá rozestup mezi částmi linky 90 cm (vzpomeňme, že na rozumné vyhnutí se 2 lidí je třeba průchod alespoň 110 cm!).

 

Rozestup částí kuchyňské linky 110 cm (vhodný pro vyhnutí se dvou osob) patří proto k nejběžnějším - je velkorysejší, než 90 cm (které je minimem) a není tak "rozmáchlý" jako 120 cm - což je hodnota, která se doporučuje jako vhodná hodnota, aby rozestup byl ještě pohodlný a člověk nemusel dělat krok navíc, když se otočí ke druhé části linky. Tam, kde se dnes odehrává „společenské" vaření, často kolem větších ostrůvků, se dává rozestup větší - minimálně 110 cm, maximálně 130 cm a spíše tedy 120 cm (pokud to prostor umožní). Vzdálenost by ale opravdu neměla přesáhnout 120 cm (náročnost přecházení ze strany na stranu a přenášení nádobí či potravin při vaření už by byla zbytečně vysoká).

 

Vliv na rozestupy mezi částmi kuchyně má také prostor potřebný k otevírání zejména dvířek pečící trouby a myčky nádobí, která mohou vytvořit relativně rozměrnou překážku. Při rozestupu 90 cm by měly tyto spotřebiče být jen v jednom „křídle linky". Pakliže jsou v protilehlých křídlech, měl by rozestup činit alespoň 100 cm, raději však více. Myčka s troubou by pak neměly být umístěny protilehle, aby při současném otevření dvířek nezpůsobily „barikádu"  - takže by měly být vzájemně posunutě alespoň o šíři jedné skříňky, aby se i při souběžném otevření dvířek mezi nimi dalo „prokličkovat". I v kuchyni platí, že po vysunutí zásuvky / otevření dvířek musí také zbýt dostatek místa pro obsluhující osobu, obsluha pečící trouby umístěné pod pracovní deskou je prostorově náročnější, jelikož vyžaduje podřepnutí (které zabírá více místa, než stojící postoj). Z téhož důvodu ve spodních skříňkách nyní často vidíme místo dvířek zásuvky - není třeba přidřepnout, stačí se naklonit.



 

 

Jednotlivé zóny - kuchyňský trojúhelník

 


 

pohled do_kuchynePřípravné centrum

Tato část „kuchyňských" činností je pohybově náročná (spolu se samotným vařením). V tomto prostoru se potraviny čistí, krájejí, ochucují, zadělává se zde těsto apod. Pracovní plocha tedy musí být povrchem i konstrukčně spolehlivá a dobře omyvatelná. Šířka je určena hloubkou spodních skříněk, což standardně bývá 60 cm. Doporučená výška pracovní plochy je 90 cm (+- 8 cm), což vyhovuje většině žen, mužům by standardně vyhovovala větší výška, ale je nutné přihlédnout k výšce konkrétní osoby. V některých sestavách je zabudována vysunovací pracovní deska ve výšce 68 až 74 cm pro práci vsedě.

 

Varné centrum

V dosahu varného centra by se měly nacházet koření, sůl, varné nádobí, hrnce, pekáče, plechy, chňapky apod. 

 

 

Kuchyně je z hlediska domácích úrazů vedle koupelny nejrizikovějším prostorem. Vaření pracuje s vysokými teplotami ... vhodné uspořádání pracovní plochy může část rizika popálení odstranit, například máme-li odkladný prostor přímo vedle varné plochy.

 

Dnes se doporučuje oddělit varnou plochu od pečící trouby. U kombinovaného sporáku je nutné se k troubě ohýbat. Když je umístěna ve výši očí (dno maximálně 110 až 115 cm) je její umístění bezpečnější a pohodlnější, z ergonomického hlediska nejvhodnější.  

 

Mycí centrum

 

Mytí nádobí již díky myčkám není tak častou činností, ale i když si do kuchyňské sestavy pořídíme myčku, někdy se mu nevyhneme. Většinou tuto práci vykonáváme v mírném předklonu, který jednak namáhá páteř i nohy a dále svědčí o tom, že náš dřez je v nesprávné výšce. Pokud bychom stáli rovně a dali před sebe ruce ohnuté v zápěstí, pak by tam, kde naše ruce končí, mělo být dno dřezu. Pro postavu do 165 cm výšky by horní okraj dřezu měl být ve výšce 90 cm, pro postavu vysokou do 172 cm ve výšce 98 cm a pro postavy do 182 cm ve výšce 106 cm. Pokud ale je v kuchyni myčka (což u nových kuchyní bývá) .. tento princip se běžně nedodržuje a "výškové schody" na pracovní desce se již nevytvářejí.

 

Dřez by v ideálním případě měl mít odkládací plochu z obou stran - jedna strana pro špinavé nádobí, které čeká na vložení do myčky a druhá strana na čistě opláchnuté.

 

 

 

 

Výšky v kuchyni

 


 

kl03V kuchyni jsou velice důležité výšky. Při řešení ukládání nás zajímají typické dosahové výšky, při práci u pracovní desky nás zajímá ideální výška pracovní plochy pro práci ve stoje. Průměrná příjemná výška „obecné" pracovní plochy pro práci ve stoje je 82 cm - to se ale týká pracovního stolu. Pracovní deska v kuchyni funguje jinak, než stůl a ještě před deseti lety se jako běžná výška pracovní plochy v kuchyni uvádělo 85 cm, nyní je to 90 cm (obyvatelstvo roste).

 

V kuchyni je nejmarkantnější „ergonomické pásmo dosahu", tedy vzdálenosti, na které běžně a bez námahy dosáhneme pohybem rukou do výšky, stran a dolů a také kam vidíme. Pohybuje se mezi 85 až 115 cm, ale závisí především na výšce postavy. Nejvyšší police, na kterou dosáhneme, může být 170 až 190 cm vysoko, nejnižší police může být 15 cm nad podlahou. Mezi horními a dolními skříňkami se doporučuje minimálně 50 cm prostor.

 

Ideální výška se u sporáku a dřezu liší – při vaření v hrnci (abychom do něj viděli) se doporučuje výška 85 - 90 cm, při mytí nádobí ve dřezu (dosah rukou na dno) se doporučuje výška 95 - 100 cm.

 

V devadesátých letech bylo velkou módou tyto výšky rozlišovat (tento aspekt byl vnímán jako „odborný" a dával nové kuchyni punc vědeckosti). Při zavedení různých úrovní ale vznikaly „schodky", a to mělo negativní vliv na estetičnost kuchyně a také se takto snižovala využitelnost pracovní plochy (byla rozsekána na menší úseky, které nebylo možné využít tak dobře, jako jeden větší).

 

Určitě je ale třeba říci, že výška pracovní plochy je závislá na výšce obyvatel. Dvoumetrová žena by si měla nechat postavit kuchyň s vyšší než 90ti centimetrovou výškou, jinak se jí bude v kuchyni skutečně špatně pracovat. Pokud uvažujeme o kuchyňské sestavě i jako o dlouhodobé investici, pak je dobré ze zažitých úzusů ohledně rozměrů zase tak moc neustupovat.

 

 

Pár poznámek ke kuchyňským skříňkám


→   u horních skříněk raději volíme atypičtější otvírání, než jsu prosté dveřní panty – posuvná dvířka, roletová nebo vyklápěcí, protože běžná otevřená skříňka by mohla vést k úrazům. U horních skříněk se nebojme ani otevřených řešení – i do uzavřených skříněk se práší. Můžeme do nich dávat denně užívané stolní nádobí a příruční zásoby potravin – mouku, cukr, čaj, kávu, rýži.

 

→   u spodních skříněk jsou preferována zásuvková řešení, která umožňují ukládání bez ohýbání.

 

→   u spodních skříněk vystavěných do „L" bývají v rohu otočné systémy - je ale dobré si dobře promyslet, zda se nám opravdu vyplatí do nich investovat - jejich úložný objem není vysoký a manipulace ne úplně příjemná.

 

→   na stěnu můžeme zavěsit některé kuchyňské pomůcky a též i často používané pánve, budou po ruce a zároveň vytvoří dekoraci. 

 

 

 

 

Organizace kuchyňské sestavy v detailu

 


 

cupboard

Na obrázku vpravo vidíte spokojeného vlastníka moderní spižírní skříně - dokonce širší, než je 60 cm (základní šířka kuchyňských jednotek). Spižírny (místo na ukládání potravin) se často podceňují a pak vzniká v kuchyni nepořádek či obtížná manipulace s nákupem. Při plánování kuchyně bychom též měli myslet na prostor pro otevíraná dvířka i na to, kam budeme co ukládat - ve spižírně, na kterou se díváme např. není balená voda a není zde ani vidět "žrádlo pro psa". Do takovéhoto detailu samozřejmě nejdou ani kuchyňská studia - ale může pomoci, pokud si sami pro sebe rozmyslíme, co vše se v kuchyni skladuje a kolik to všechno potřebuje úložného prostoru.

 

Spižírna by určitě měla obsáhnout:

→   mouku, cukr, ovesné vločky, těstoviny, rýži ...

→   konzervy - rajčata, tuňák, ...

→   omáčky / ochucovadla / olej / ocet / džem / med / koření

→   alkoholické i nealkoholické nápoje

 

 

Typická domácnost pak vlastní:

→   hrnce a pánve

→   talíře, hrnky a skleničky

→   příbory, nástroje na míchání, ostré nože

→   šlehač na šlehačku, mixér

 

Zamysleme se nyní nad tím, co vše v kuchyni máme a do kterého typu činností daný předmět patří ... kam jej tedy umístíme ... a podle čeho se u toho budeme řídit? Podle četnosti užívání? Podle pohodlnosti dosahu? (do dolních nebo do horních skříněk, do zásuvek nebo na vodorovné plochy)?

 

Do spodních skříněk asi nejspíše umístíme varné nádoby všech typů. Robot, šlehač a mixér je dobré mít v dosahu, někdy je máme ve skříňkách, někdy je necháváme na horní desce, případně je umisťujeme na stěnu.

 

Do zásuvek pak budeme pravděpodobně chtít dát příbory, prkénka, otvíráky, nůžky, škrabka na brambory a zeleninu, vařečky, obracečky, struhadla, naběračky, cedníky, případně kuchyňské nože - pokud ovšem něco z toho nevystavíme na pracovní desce či nezavěsíme kolem varné desky. Do prostoru blízko varného centra se též dávají kořenky a podobná dochucovadla.

 

Do horních skříněk ideálně patří lehké a křehké nádobí – talíře, hrnky, skleničky. Talíře se nicméně dnes dávají i do zásuvek v dolních skříňkách.

 

Při navrhování kuchyně by měl designér určitě v prvním kroku řešit minimálně toto:

•  kde je dřez a varná deska

•  od dřezu se odvíjí pozice myčky a odpadkových košů

•  od pozice varné desky se odvíjí pozice pečící trouby (ve vysoké skříni ve výšce očí či pod pracovní deskou?)

•  kam se dají skleničky - neboť to je snad jediný kus nádobí, kterému uložení v zásuvce či skříňce pod pracovní deskou vážně nesluší - obecně není příjemné ukládat křehkou věc mimo výšku očí. Skleničky máme doma všichni, někdo více, někdo méně, ale vždy je lepší, když jsou v horní skříňce, než v dolní. Talíře a čajové hrnky už zásuvku pod pracovní deskou "zvládají" poměrně dobře.

 

Je dobré si rozmyslet, kolik skříněk či zásuvek tedy budeme potřebovat minimálně a podle toho dimenzovat počet skříněk kuchyně. Přiložená prezentace Vám poslouží jako iniciátor Vašich dalších úvah.

 

 

 

 

Pečící trouba ve výši očí - jak na to

 


 

st7Ačkoliv na fotografii vlevo vidíte pečící troubu pod pracovní deskou, tak z předchozí kapitoly a i ze sledování trhu víte, že v dnešní době se trouba typicky umisťuje do výše očí - tzn. potřebujeme na ni vysokou skříň. 

 

Následující prezentace si klade za cíl Vás nasměrovat k úvahám - do jaké výšky ji tedy dávat a co potom nad ni a pod ni. V minulé kapitole uvádíme maximální výšku pro dno trouby - 110 až 115 cm (110 pro lidi běžné výšky, 115 cm pro vysoké lidi) - ale tento údaj je třeba ještě propojit s úvahou o celkové organizaci vysoké skříně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prostor kolem jídelního stolu

 


 

Picture5

Nyní přejdeme od přípravy pokrmů k jejich konzumaci ...


Prezentace se zaměřuje na vzdálenost hrany stolu od stěny za zády stolovníka, případně šířkou průchodové mezery za jeho zády.


Nejvhodnějším umístěním jídelního stolu je střed místnosti (vzpomeňme na pozici jídelních stolů v zámeckých jídelnách), ale to si bohužel nemůžeme dovolit vždy. V malých prostorách se jídelní stůl často dotýká kratší stranou stěny - tím se ušetří místo  na průchody kolem něho. Častým je též připojování jídelního stolu ke kuchyňskému ostrůvku - nemusí to být nutně z prostorových důvodů, ale často bývá.


Obvykle naše obrázky u webových textů slouží jen jako "neškodná ilustrace bez hlubšího významu" a jsou tam hlavně proto, aby Vám pomohly se vizuálně lépe orientovat v textech (který článek je který). Jen občas pak některý z obrázků okomentujeme - a to tehdy, pokud použijeme něco výjimečného, či lehce kontroverzního či naopak geniálního. Na obrázku vlevo je vidět velkorysý jídelní stůl pro 9 osob a je to vždy životní výhra, když si člověk může dovolit mít doma velký jídelní stůl jako středobod rodinného a společenského života. Stůl pro 9 osob je v našich končinách skutečně atypická situace:) Nejčastěji řešíme jídelní stoly pro 4 - 6 osob. Už požadavek na 8 míst je výjimečný. Obrázek vpravo je též zajímavý tím, že představuje až příliš bujarou touhu po eklektismu - kombinuje křišťálový lustr, hrubé dřevo, betonovou stěrku, retro židle, trámy ... sice jsou všechny tyto věci aktuálně trendy, ale pro jejich kombinaci je třeba mít více citu a též je otázka, zda je opravdu nutné mít všechny aktuální trendové prvky na hromadě v jedné místnosti:).

 

Nyní se podíváme na čísla související s ergonomií sezení a s rozměry sedacího nábytku - klíčové jsou tyto údaje:

→   výška sedáku židle se liší od výšky sedáku čalouněného relaxačního nábytku. Těmto výškám potom odpovídá buď výška jídelního respektive pracovního stolu či výška konferenčního / přídavného stolku.

→   výška sedáku klasické židle je 44 – 47 cm.

→   sedák u pracovní židle bývá většinou nastavitelný, čímž se dosáhne větší flexibility a rozmezí bývá 40 – 55 cm.

→   výška sedáku u čalouněného nábytku se v posledních letech radikálně snížila a výjimkou nejsou sedací soupravy se sedákem 38 cm. Z takového sedáku se nevstává tak pohodlně a starším lidem to může vysloveně činit potíže.

→   za klasickou výši sedáku čalouněného křesla lze považovat 45 cm. 

 

 Prostudujte si, prosím, prezentaci, která čísla ilustruje na obrázcích.

 

 

 

Rozměry stolů a stolků

 


 

Picture25

Nyní se podíváme na rozměry stolů a stolků - jídelních stolů a konferenčních stolků.


Čísla není třeba se učit nazpaměť, ale je vhodné si zapamatovat, že stůl 120 x 80 cm NENÍ VHODNÝ STŮL PRO STOLOVÁNÍ 4 OSOB + že ačkoliv základní plocha před stolovníkem je 40 x 60 cm a z ní se odvozuje potřebná velikost stolu, tak bez rezervy na nohy stolu a polévkové mísy na středu stolu by se tento rozměr používat neměl.


Též si budeme přát, abyste nám uvěřil/a, že pokud hledáme jídelní stůl pro rodinu se dvěma dětmi, neměli bychom jim nikdy do návrhu dávat menší stůl, než 140 cm x 85 cm a i to je dosti minimální (a ne úplně komfortní) rozměr. V prezentaci jsou uvedeny ty úplně nejmenší rozměry, které se mohou vyskytnout na trhu, ale spíše bychom před nimi chtěli varovat - i ve skriptech ČVUT se tyto velikosti uvádí jako "normální", ale OPRAVDU neposkytují příjemné pocity.

 

Ke konferenčnímu stolku si hned v úvodu řekneme, že typická výška (ale není jediná existující - v konferenčních stolcích je velká variabilita - větší, než u jídelních stolů) konferenčního stolku je 40 cm, ta odpovídá sedáku pohovky / křesla stejné výšky ... kolena má tedy člověk sedící na pohovce výše, než je deska stolku.

 

To není ovšem ideální vždy.

 

Pokud je stolek určen spíše dekoračním předmětům, může být nízký. Pokud slouží k odložení nápojů či pokrmů, je lepší, když je vyšší. 

 

Jídelní stoly a konferenční stolky jsou popsány v prezentaci .

 

Teď přejdeme na psací stůl ... typické rozměry psacího stolu jsou 150 x 75 cm. 75 cm je maximální hloubka, kdy člověk v sedě stále relativně pohodlně dosáhne na protilehlý okraj stolu.

 

Nejužší prací stůl, který dává ještě smysl je 60 cm. Existují i stolky ještě užší, ale to jsou spíše příruční desky na občasné psaní - ne přímo psací stoly.

 

Ohledně šíře psacího stolu je dobré vyjít z toho, že sedící člověk potřebuje minimálně 65 cm hrany desky stolu, aby měl pocit, že sedí u stolu.

 

Ovšem bez nohou stolu na bocích. Přičteme-li místo, které zabírají nohy stolu (dejme 10 cm, což je rozměr pro tenké nožky + odskok od kraje desky) - pak jsme u desky šíře 85 cm. To ale stále ještě není příjemný psací stůl, nehledě na to, že nemáme kam si položit věci.

 

Obecně platí, že když dáme dítěti do dětského pokoje stůl 120 cm x 60 cm, tak "dostalo" stůl velmi skromný a malý.

 

Lepší je i do dětských pokojů kupovat stůl větší. Alespoň 140 cm x 70 cm.   

 

Výška psacího stolu se udává lehce nižší, než je tomu u jídelního stolu.

 

Jídelní stůl obvykle bývá vysoký 75 cm a psací stůl pak mívá výšku 73 cm.  Pokud je ve stole zásuvka nad stehny - pozor na místo na nohy.

 

 

 

 

Ukládání - šatna

 


 

kabaty.wmfSkočíme na ukládání ... a začneme šatstvem ... pro ukládání šatstva jsou velmi důležité výšky - jednak kvůli pohodlí dosahu a též i potřeba člověka vidět předmět, který uchopuje, tj. při řešení úložného prostoru – např. umístění zásuvek ve výšce, je dobré si uvědomit výšku očí.


Pro postavu výšky 165 cm je maximální výška dosahu cca 190 cm pro uchopení předmětu z úložného prostoru (to ale není to samé jako POHODLNÁ  výška) a maximální výška dosahu na hranu je cca 209 cm.


Pro takto vysokou postavu je maximální výška snadno dostupné šatní tyče cca 180 cm a osoba by byla raději, kdyby tyč byla jen 175 cm vysoko.

 

 

 

Důležité je si při dimenzování výšek také uvědomit, zda se ve výšce bude ještě něco ovládat rukou (uchopovat, mačkat...); pro takovou situaci je třeba výšku snížit ještě o cca 7 cm oproti výšce, ve které stačí se jen dotknout.

 

zasuvka max_vyska

 

Maximální výška zásuvky, do které vidí osoba výšky 165 - 170 cm je 125 cm.

 

 

 

 

 

 

height1

Změřte si ve své skříni, jak vysoko máte šatní tyč a posuďte, zda-li byste si ji přál/a níže či výše, či je naprosto ideální.  Čím níže se šatní tyč dá, tím méně kvalitního úložného prostoru nám ve skříni vzniká, protože nejlépe využitelný je zejména prostor mezi 70 cm a 130 cm (v úvodu ke kuchyním píšeme, že tam je nejcennější výška od 75 cm do 115 cm - což je první stupeń CENNOSTI:)). Prostor přibližně mezi 30 cm a 70 cm výšky sice není tak pohodlný jako 70 až 130, ale stále je cennější, než poloha nad 180 cm - tedy u stropu.

 

Čím výš tedy dáme šatní tyč, tím více věcí pak můžeme dát pod ni. Nevýhodou je však nepohodlí při "práci s ramínky". První obrázek níže má šatní tyč ve výši 180 cm. Druhý ji má výše - všimněte si, že se dolů vešly 4 zásuvky,

 

 

 

 

 

 

 

Šatna PAX

 


 

DSC05682Na úvod si pojďme shrnout, jaká jsou důležitá čísla pro šatny?:

 

→    190 cm a 209 cm .... dosahy směrem nahoru ... s uchopení či jen špičkou prstů

 

→    130 cm ... výška - do které žena výšky 165 cm dobře vidí předměty na poličce

 

→    výška 125 ... nejvyšší zásuvka, kam při otevření vidí "běžně" vysoká žena.

 

→    a jaká je doporučovaná výška šatní tyče pro "typicky" typicky vysokou ženu? A jakou pak můžeme dát pro pánské obleky? či košile (které žehlívá a zavěšuje žena)?

 

 







Co platí pro systém PAX od IKEA:

•   hloubka zásuvky včetně volného místa pro prsty (zásuvky jsou bezúchytkové a otevírání se děje pomocí mezírek, kam se vstrčí prsty) je 19,5 cm

•   tloušťka poličky je typická tloušťka dřevotřískové desky s lamino povrchem - 1,8 cm

•   výška 200 cm není vhodná pro šatní tyč na ramínka, kam by měla věšet věci žena nižší, než 175 cm (což už je modelkovské minimum)

•   sokl je 9,5 cm vysoký

 

 

 

 pro muzepro zenu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hloubky úložných prostor - komody, prádelníky, regály

 


 

pik2Nyní se podíváme na hloubky úložných prostor. Toto téma je velmi jednoduché. 60 cm je sice vhodná hloubka pro skříň s ramínky, ale už je to příliš velká hloubka na to, aby člověk dobře dosáhl do zadních částí polic.

 

Proto se hloubka 60 cm (PAX od IKEA má 58 cm) využívá v šatnách na tyče s ramínky a zbývající sekce (protože chceme držet jednu hloubku) se většinou řeší výsuvnými systémy - aby se zamezilo "štrachání" v nedosažitelné hloubce.

 

Proto v šatně systému PAX pracujeme často se zásuvkami ... skříně se koupí hluboké a svetry se ukládají ne na polici, ale do zásuvky.

 

V luxusních kuchyních se u dolních skříněk též využívají spíše plnovýsuvné zásuvky, než poličky - protože pak není třeba si sedat "na bobek", aby člověk dosáhl do zadní části. Ale samozřejmě, že zásuvkové skříňky s lepším kováním jsou mnohem dražší, než poličkové skříňky.

 

Volíme-li hloubku pro složené svetry a trička, které chceme dát na poličku  - je to 35 cm. Botníková polička má též tuto hloubku (pokud boty leží nenakloněně ... vodorovně)

 

 

 

Komody na uložení prádla jsou pak typicky hluboké 45 - 50 cm a příborníky se pak typicky vyrábí v hloubce 40 cm.

 

Regály do spíže  pak mívají hloubku 30 cm.

 

Knihovny mívají 28 - 30 cm hloubku.