Minimum, optimum a komfort

 


 

slide0035 image019

Minimum či maximum - toto jsou extrémní hodnoty, přes které by interiérový designér neměl nikdy jít, ani ve velmi stísněném prostoru, ani ve výjimečné situaci.

 

OPTIMUM - toto je hodnota, kterou by se interiérový designér měl snažit použít, nejedná-li se např. o kompromis mezi dvěma funkcemi místnosti či o velmi stísněný prostor.

 

Komfort - toto je hodnota, která umožňuje opravdové pohodlí. Někdy je dobré si uvědomit, že větší rozměry nemusí nutně znamenat větší komfort – např. v kuchyni. S hodnotou „komfort“ dále v textu nepracujeme, neboť práce interiérového designéra se v dnešní době, kdy každý metr čtvereční představuje malé jmění, většinou odehrává na úsečce mezi minimem a optimem, za které často musí bojovat i s klientem, který by do místnosti chtěl dostat ještě více nábytku (či úložného prostoru).

 

Picture101

 

 

 

 

 

 

 

 

Použití doporučených rozměrů se také řídí tím, zda se např. průchod (tj. řešený aspekt místnosti) nachází v často využívaném prostoru či v nějaké málo používané situaci. Příkladem může být dostupnost některých židlí u jídelního stolu – ty méně používané, nemusí být tak dostupné či průchod ke stolku s květinami, kam se chodí pouze s konvičkou na zalévání jednou týdně.

 

 

V této souvislosti je důležité zmínit pojem KOMUNIKAČNÍ TRASA, což je nejfrekventovanější trasa, kudy se prochází místností. Z komunikační trasy je dobré vycházet, když si kreslíme půdorysné rozvržení místnosti. Kde se chodí --- chceme volnost pohybu a ne překážky. A též platí, že kde se chodí, tak tam není klid ... takže nespočineme, neuvolníme se.

 

 

 

 

Omezující nepříjemné pocity

 


 

Picture39

V rámci ergonomie se zabýváme i pocity omezení.

 

Příkladem nepříjemně vnímaného omezení je překážka ve formě předmětu přímo proti vchodu do místnosti, který vcházejícího člověk nepříjemně zbrzdí. Otevírají-li se dveře do místnosti, je minimální vhodná vzdálenost překážky 150 cm. Stejná hodnota platí i pro minimální vzdálenost člověka nacházejícího se např. na židli takto blízko od vchodu – bližší vzdálenost může způsobovat pocity ohrožení, neukotvenosti / neklidu.

 

Jako omezení může člověk v interiéru vnímat např. i poličku nad hlavou při sezení či ležení. Při umisťování takových poliček je dobré vyzkoušet vstávání z pohovky či postele a zajistit dostatečný pocit prostoru nad hlavou. Potřebný prostor nad hlavou je pro dobrý pocit vyšší, než by byla jen čistá výška, aby o ni pohybující se člověk nezavadil.

 

Podobně opatrní bychom měli být při řešení podkrovní místnosti, kde můžeme chtít umístit sprchu, vanu či postel pod šikminu střechy a opět je třeba zajistit, aby nevznikl pocit omezení při využívání těchto prostor. Ergonomie dbá i na pocity z prostoru nad hlavou ... ale též i skříněk nad hlavou lidí sedících na pohovce.


Ergonomie se kromě rozměrů zabývá i celkovými vztahy člověka a jeho nejbližšího okolního prostoru. Příkladem takového vztahu mohou být pocity člověka sedícího hned vedle dveří či zády ke dveřím, nepříjemný pocit z příliš blízké vzdálenosti k neznámému člověku apod. Tyto momenty nabývají důležitosti zejména při řešení jídelního stolu, ložnice či pracovny:

 

→ lůžko v ložnici velmi blízko dveřím do místnosti není příjemné

 

→ židle u psacího stolu zády k hlavnímu vchodu do místnosti není příjemná

 

→ sezení vedle neznámého spolustolovníka (kterého zrovna nechceme ten večer svést) v příliš těsné vzdálenosti také není příjemné

 

 

Určité vzdálenosti mezi osobami jsou akceptovatelné v rodině, jiné jsou třeba, jednáme-li s cizí osobou. Každý člověk a kultura má jiné nároky na velikost tzv. osobní zóny. Ne náhodou se pohovce šíře 150 cm říká „love seat" – sezení pro zamilované. Odečteme-li totiž od 150 cm područky, které jsou u moderních pohovek většinou 25 cm, dostáváme se na 100 cm šíře sedací plochy, což je 50 cm pro osobu. Za optimální velikost pohovky pro dva nedotýkající se jedince se považuje 180 cm – tedy 65 cm pro každého. Při šíři pohovky 150 cm tedy dochází k dotýkání, které nemusí být pro všechny situace vhodné.

 

Dalším příkladem nižších čísel pro rodinu je stolování. Rodina u jídelního stolu může sedět „více natěsno", neboť členům nevadí se dotýkat. To samé může platit mezi přáteli. Naopak formálnější stolování by mělo umožnit určitý odstup.

 

Zajímavé je, že když je omezení velmi patrné ... např. pohovka je umístěna ve výklenku jako tomu bývalo v secesi ... člověk to snáší lépe, než když je omezení nepřiznané. Když víme, že se bude protahovat mezi lavicí a stolem, snášíme to snáze, než při problémech s odsunutím židle. U lavicového sezení u jídelního stolu ... je nám tak nějaké přirozené, že na lavici se celkem zvesela zasoukáme. Když odsunujeme židli, podprahově toužíme po více prostoru. U pohovky ve výklenku zase rovnou vidíme, že budeme "v jeskyňce" a to může být příjemné ... protože "jeskyňka" vytváří pocit "zachumlání". A půjdeme si tam tedy sednout s tím, že už dopředu počítáme, že je to "něco za něco". 

 

S tímto tématem souvisí ještě jedna věc ... průsvitné židle. Hodně lidí má pocit, že když řeší malý prostor, tak mu pomohou průsvitné plastové židle. No - na oko ano ... opticky bude prostor působit prázdněni = volněji. Fyzicky ale volnější nebude. A překvapivě lidské pocity tyhle šalby věru rády nemají. Při stolování člověku totiž moc nepomůže, když židli nevidí, spíš ho "štve", že se k ní složitě "prokousává", případně mačká se se spolustolovníky či o nohu stolu. 

 

 

 

 

Prostor pro člověka

 


 

zasuvkyErgonomie tedy nepracuje jen s rozměry nábytku či jiných zařizovacích předmětů, ale též i s rozměry PRÁZDNOTY.

 

Příkladem může být potřebné volné místo pro člověka v šatně. 

 

Při dimenzování šaten totiž nesmíme zapomenout na to, že pro osobu vysunující zásuvku musíme v prostoru ponechat místo - v šatně, kde jsou skříně jen na jedné straně je to 60 cm a v šatně, kde jsou zásuvky proti sobě je to 40 cm (protože se prostě nepočítá s tím, že si člověk bude často stoupat mezi dvě vysunuté zásuvky najednu).

 

Pokud budeme uvažovat hloubku šatní skříně 60 cm a pro obsluhu dalších 60 cm, pak se dostáváme k minimální šířce místnosti = 120 - 130 cm.