Úvod do ergonomie kuchyně

 


 

island02

Začínáme kuchyní ... protože v ní ergonomie "řádí" asi úplně nejvíce.

 

Příprava pokrmů (a tedy prostor kuchyně) je historicky první funkcí v domácnosti, na niž byly cíleně aplikovány metody vědecké analýzy pohybu a jeho souslednosti v čase, které vznikly v průmyslu. Cílem bylo ulehčit ženám práci v domácnosti. Díky tomu roku 1926 vznikla první moderní „kuchyňská linka" (název je odvozen od pojmu „výrobní linka") v podobě Frankfurtské kuchyně (Margarete Schütte-Lihotzky).

 

Z této historie pramení často zmiňované rozlišování jednotlivých pracovních zón (úložné, přípravné, mycí a varné) a řešení jejich optimálních návazností, jehož cílem je především eliminovat nadbytečný pohyb a zajistit také možnost potraviny, vyjmuté z lednice či spíže, jakožto i zašpiněné, horké apod. nádoby vždy někde příhodně odložit. Idea „pracovního trojúhelníku," kde jeho vrcholy představují jednotlivé zóny, tento přístup shrnuje.

 

Od počátku ergonomie kuchyní byl důraz kladen také na uspořádání úložných prostor v blízkosti pracovních zón tak, aby to, co potřebujeme nejčastěji, bylo i nejlépe dosažitelné a abychom tak, jak v kuchyni postupujeme během vaření od jednoho kroku k druhému, vždy měli při ruce potřebné nástroje. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že v současné době na kuchyni v domácnosti přestáváme nahlížet jako na pracoviště (dvě teplá jídla denně, hlavní pracoviště ženy v domácnosti), ale spíše jako na prakticko estetickou součást našich obydlí, kde se vyskytuje tu a tam každý člen domácnosti a žádný z nich tam není přikován celý den. Samozřejmě stále platí, že lednička je velmi frekventované místo návštěvy.

 

A platí i to, že kuchyně je nejvíce provozně namáhaný prostor v obydlí (vlko, mastnota, skvrny, odpad - drobky, slupky ... , kapky vody ...) - proto mají kuchyně v interiérovém designu výsadní postavení.

 

V kuchyni jsou dnes velmi důležité rozestupy mezi díly kuchyňské sestavy (např. mezi křídly linky tvaru „U" či mezi linkou a ostrůvkem). Hlavní zřetel se bere na předpokládaný počet osob účastnících se přípravy pokrmů současně (zde právě kuchyně reagují na fakt daný emancipací, že když už se vaří, tak většinou ne jedna osoba sama).

 

Frankfurtská kuchyně byla příkladem spíše tzv. „laboratorní" kuchyně a bylo známo, že se tam reálně mohla pohybovat pouze 1 osoba. Tomu dnes odpovídá rozestup mezi částmi linky 90 cm (vzpomeňme, že na rozumné vyhnutí se 2 lidí je třeba průchod alespoň 110 cm!).

 

Rozestup částí kuchyňské linky 110 cm (vhodný pro vyhnutí se dvou osob) patří proto k nejběžnějším - je velkorysejší, než 90 cm (které je minimem) a není tak "rozmáchlý" jako 120 cm - což je hodnota, která se doporučuje jako vhodná hodnota, aby rozestup byl ještě pohodlný a člověk nemusel dělat krok navíc, když se otočí ke druhé části linky. Tam, kde se dnes odehrává „společenské" vaření, často kolem větších ostrůvků, se dává rozestup větší - minimálně 110 cm, maximálně 130 cm a spíše tedy 120 cm (pokud to prostor umožní). Vzdálenost by ale opravdu neměla přesáhnout 120 cm (náročnost přecházení ze strany na stranu a přenášení nádobí či potravin při vaření už by byla zbytečně vysoká).

 

Vliv na rozestupy mezi částmi kuchyně má také prostor potřebný k otevírání zejména dvířek pečící trouby a myčky nádobí, která mohou vytvořit relativně rozměrnou překážku. Při rozestupu 90 cm by měly tyto spotřebiče být jen v jednom „křídle linky". Pakliže jsou v protilehlých křídlech, měl by rozestup činit alespoň 100 cm, raději však více. Myčka s troubou by pak neměly být umístěny protilehle, aby při současném otevření dvířek nezpůsobily „barikádu"  - takže by měly být vzájemně posunutě alespoň o šíři jedné skříňky, aby se i při souběžném otevření dvířek mezi nimi dalo „prokličkovat". I v kuchyni platí, že po vysunutí zásuvky / otevření dvířek musí také zbýt dostatek místa pro obsluhující osobu, obsluha pečící trouby umístěné pod pracovní deskou je prostorově náročnější, jelikož vyžaduje podřepnutí (které zabírá více místa, než stojící postoj). Z téhož důvodu ve spodních skříňkách nyní často vidíme místo dvířek zásuvky - není třeba přidřepnout, stačí se naklonit.



 

 

Jednotlivé zóny - kuchyňský trojúhelník

 


 

pohled do_kuchynePřípravné centrum

Tato část „kuchyňských" činností je pohybově náročná (spolu se samotným vařením). V tomto prostoru se potraviny čistí, krájejí, ochucují, zadělává se zde těsto apod. Pracovní plocha tedy musí být povrchem i konstrukčně spolehlivá a dobře omyvatelná. Šířka je určena hloubkou spodních skříněk, což standardně bývá 60 cm. Doporučená výška pracovní plochy je 90 cm (+- 8 cm), což vyhovuje většině žen, mužům by standardně vyhovovala větší výška, ale je nutné přihlédnout k výšce konkrétní osoby. V některých sestavách je zabudována vysunovací pracovní deska ve výšce 68 až 74 cm pro práci vsedě.

 

Varné centrum

V dosahu varného centra by se měly nacházet koření, sůl, varné nádobí, hrnce, pekáče, plechy, chňapky apod. 

 

 

Kuchyně je z hlediska domácích úrazů vedle koupelny nejrizikovějším prostorem. Vaření pracuje s vysokými teplotami ... vhodné uspořádání pracovní plochy může část rizika popálení odstranit, například máme-li odkladný prostor přímo vedle varné plochy.

 

Dnes se doporučuje oddělit varnou plochu od pečící trouby. U kombinovaného sporáku je nutné se k troubě ohýbat. Když je umístěna ve výši očí (dno maximálně 110 až 115 cm) je její umístění bezpečnější a pohodlnější, z ergonomického hlediska nejvhodnější.  

 

Mycí centrum

 

Mytí nádobí již díky myčkám není tak častou činností, ale i když si do kuchyňské sestavy pořídíme myčku, někdy se mu nevyhneme. Většinou tuto práci vykonáváme v mírném předklonu, který jednak namáhá páteř i nohy a dále svědčí o tom, že náš dřez je v nesprávné výšce. Pokud bychom stáli rovně a dali před sebe ruce ohnuté v zápěstí, pak by tam, kde naše ruce končí, mělo být dno dřezu. Pro postavu do 165 cm výšky by horní okraj dřezu měl být ve výšce 90 cm, pro postavu vysokou do 172 cm ve výšce 98 cm a pro postavy do 182 cm ve výšce 106 cm. Pokud ale je v kuchyni myčka (což u nových kuchyní bývá) .. tento princip se běžně nedodržuje a "výškové schody" na pracovní desce se již nevytvářejí.

 

Dřez by v ideálním případě měl mít odkládací plochu z obou stran - jedna strana pro špinavé nádobí, které čeká na vložení do myčky a druhá strana na čistě opláchnuté.

 

 

 

 

Výšky v kuchyni

 


 

kl03V kuchyni jsou velice důležité výšky. Při řešení ukládání nás zajímají typické dosahové výšky, při práci u pracovní desky nás zajímá ideální výška pracovní plochy pro práci ve stoje. Průměrná příjemná výška „obecné" pracovní plochy pro práci ve stoje je 82 cm - to se ale týká pracovního stolu. Pracovní deska v kuchyni funguje jinak, než stůl a ještě před deseti lety se jako běžná výška pracovní plochy v kuchyni uvádělo 85 cm, nyní je to 90 cm (obyvatelstvo roste).

 

V kuchyni je nejmarkantnější „ergonomické pásmo dosahu", tedy vzdálenosti, na které běžně a bez námahy dosáhneme pohybem rukou do výšky, stran a dolů a také kam vidíme. Pohybuje se mezi 85 až 115 cm, ale závisí především na výšce postavy. Nejvyšší police, na kterou dosáhneme, může být 170 až 190 cm vysoko, nejnižší police může být 15 cm nad podlahou. Mezi horními a dolními skříňkami se doporučuje minimálně 50 cm prostor.

 

Ideální výška se u sporáku a dřezu liší – při vaření v hrnci (abychom do něj viděli) se doporučuje výška 85 - 90 cm, při mytí nádobí ve dřezu (dosah rukou na dno) se doporučuje výška 95 - 100 cm.

 

V devadesátých letech bylo velkou módou tyto výšky rozlišovat (tento aspekt byl vnímán jako „odborný" a dával nové kuchyni punc vědeckosti). Při zavedení různých úrovní ale vznikaly „schodky", a to mělo negativní vliv na estetičnost kuchyně a také se takto snižovala využitelnost pracovní plochy (byla rozsekána na menší úseky, které nebylo možné využít tak dobře, jako jeden větší).

 

Určitě je ale třeba říci, že výška pracovní plochy je závislá na výšce obyvatel. Dvoumetrová žena by si měla nechat postavit kuchyň s vyšší než 90ti centimetrovou výškou, jinak se jí bude v kuchyni skutečně špatně pracovat. Pokud uvažujeme o kuchyňské sestavě i jako o dlouhodobé investici, pak je dobré ze zažitých úzusů ohledně rozměrů zase tak moc neustupovat.

 

 

Pár poznámek ke kuchyňským skříňkám


→   u horních skříněk raději volíme atypičtější otvírání, než jsu prosté dveřní panty – posuvná dvířka, roletová nebo vyklápěcí, protože běžná otevřená skříňka by mohla vést k úrazům. U horních skříněk se nebojme ani otevřených řešení – i do uzavřených skříněk se práší. Můžeme do nich dávat denně užívané stolní nádobí a příruční zásoby potravin – mouku, cukr, čaj, kávu, rýži.

 

→   u spodních skříněk jsou preferována zásuvková řešení, která umožňují ukládání bez ohýbání.

 

→   u spodních skříněk vystavěných do „L" bývají v rohu otočné systémy - je ale dobré si dobře promyslet, zda se nám opravdu vyplatí do nich investovat - jejich úložný objem není vysoký a manipulace ne úplně příjemná.

 

→   na stěnu můžeme zavěsit některé kuchyňské pomůcky a též i často používané pánve, budou po ruce a zároveň vytvoří dekoraci.