Ergonomie koupelny

 


 

toaletySamostatnou kapitolou ergonomie je osobní hygiena, která z ergonomického hlediska vyžaduje zejména průchody a prostor kolem zařizovacích předmětů (sanity) koupelny. V ergonomii je zohledněna celá řada úkonů, které se zde odehrávají, včetně odkládání šatstva a oblékání, osušování se atp. a tyto aktivity potřebují prostor. Ilustraci k tomuto tématu naleznete v prezentaci.

 

Volný obslužný prostor jednotlivých zařizovacích předmětů je obvykle definován jako volné místo „před nimi". Uvedené hodnoty respektují jednak paletu úkonů, které u příslušných zařizovacích předmětů probíhají, ale také širší kontext – jak často jsou využívány, v jaké prostorové konstelaci se obvykle budou nacházet (zda toaleta stojí proti sprše, která se otevírá dvířky či vedle umyvadla, od kterého je třeba ji lehce "odstínit" - když ne zídkou, tak alespoň dostatečnou mezerou).

 

Častost užívání jednotlivých funkcí koupelny by rozohodně měla být vodítkem designéra při určování velkorysosti místa pro pohyb člověka. např. umyvadlo je užíváno mnohem častěji, než vana + se u něho stojí i v bačkorách (suchá noha), tudíž by mělo být umístěno v místě, kam vana tolik nenacáká a kam lze snadno a suchou nohou vstoupit i když se v místnosti někdo jiný koupe (pokud se nejdená o prostorově velkorysé obydlí se třemi koupelnami či prudérní rodinu, kde má každý svou koupelnu, případně se každý v koupelně zamyká sám).

 

Jaká jsou tedy ta základní čísla pro "volné plochy"?:

 

Před toaletní mísou je třeba 50 cm prostoru, před bidetem však stačí 30 cm – obvykle je umístěn ve větší koupelně a naopak méně často užíván. Výška toaletní mísy odpovídá běžné výšce sedacích ploch, tedy 45 cm. Je-li v koupelně pisoár, pak i před ním je třeba ponechat 50 cm volného prostoru.

 

Před umyvadlem je třeba minimálně 55 cm volné podlahové plochy. Před menším „umývátkem", které je typicky součástí vybavení WC odděleného od hlavní koupelny bytu, stačí i 35 cm. Větší nárok na plochu před umyvadlem je dán větší paletou úkonů, které před ním probíhají, od čištění chrupu až po holení či zkrášlování tváře a také největší frekvencí využívání.

 

 

 

Před sprchovým koutem je třeba ponechat min. 55 cm prostoru, před vanou ale alespoň 70 cm. Výstup z vany je přeci jen náročnější (hrana vany bývá 45 – 55 cm nad zemí a je třeba ji překročit). 

 

Před pračkou s předním plněním je třeba ponechat alespoň 90 cm volného prostoru z důvodu podřepu, který vyžaduje více místa, než když stojíme vzpřímeně.

 

Jsou-li zařizovací předměty proti sobě, obslužné plochy před nimi se nesčítají, nýbrž slouží jedna větší společná plocha. Např. mezi toaletou a umývátkem musí být min. 75 cm (tedy ne 50 + 35 cm ... při součtech ploch můžeme trochu ušetřit), 75 cm platí i mezi protilehlou vanou a umyvadlem (tedy ne 50 + 70 cm) atd. Proto v menších koupelnách může být pro lepší „prožitek" prostornosti vhodné, když se všechny zařizovací předměty (např. sprchový kout, umyvadlo a toaletní mísa) orientují k jednomu společnému a tím pádem většímu obslužnému prostoru. Tomu může napomoci „zkosení rohů" zařizovacích předmětů, zejména sprchového koutu či vany. Díky tomuto řešení v devadesátých letech pronikly menší vany i do řady rekonstruovaných panelákových koupelen.

 

Typické rozměry umyvadla jsou 55 cm na šířku a 42 cm na hloubku - jedná se o uspokojivě velké uvyvadlo pro jednu osobu bez odkladové plochy po stranách.

 

Typická toaleta zabírá 67 cm na hloubku a 36 cm na šířku.

 

Výška umístění vodovodní baterie bývá 110 cm, výška horní hrany umyvadla o cca 15 – 20 cm níže.

 

Běžná šířka sprchového koutu je 90 cm; rozměr 80 cm dává smysl jen tam, kde se prostoru skutečně nedostává - 80 x 80 cm není pohodlná velikost.

 

Mrkněte se též na typické velikosti van a sprchových vaniček , abyste si udělali představu i o těchto možnostech.

 

 

 

 

Ergonomie ložnice

 


 

Picture21Rozměry ložnice se odvíjejí od velikostí matrací. Délka matrace by měla odpovídat výšce osoby (výška postavy +20 cm). Typická délka matrace pro dospělou osobu je 200 cm.

 

Standardní velikost matrace jednolůžka je 90 x 200 cm. Standardní velikost dvoulůžkové matrace je 180 x 200 cm.

 

Typická výška postele je 45 cm. Pro starší osoby je vhodnější vyšší postel z důvodu pohodlného vstávání (50 – 60 cm).

 

Matrace je umístěna v rámu a s jeho rozměrem je při plánování prostoru též třeba počítat - zvyšuje rozměry postele v půdorysu - tzn. nelze si říci, že když je matrace 180 x 200, tak v tomto rozměru zakreslit postel do půdorysu - je třeba přidat k oběma číslům šířku rámu.

 

Pod odkazem naleznete dvoulůžko, které má rozměr 191/ 222/ v. 100 cm (pro matraci 180/200 cm).

 

Často se stává, že se v půdorysech nových bytů či rodinných domů objevují dvoulůžkové postele celkové šíře 160 cm s 50 cm průchody po stranách. 50 cm průchod je ve skromných podmínkách zvládnutelný, ale je skutečně třeba, aby to nebylo méně. A dále je třeba, abychom jako designéři vnímali, že se jedná o velmi kompromisní řešení, na které by měl být zákazník výslovně upozorněn.

 

Průchody by měly být alespoň 70 cm - ze dvou důvodů:

a)  aby člověk neměl při příchodu do postele pocit, že zdolává překážkovou dráhu

b)  aby se mu do uličky vešel noční stolek ve velikosti, která je v obchodech typicky k sehnání (bude mít větší výběr) a též, aby na nočním stolku mohl mít všechny tři věci najednou: knihu, brýle, nápoj.

 

Noční stolky mají typicky šíři 50 cm, ale samozřejmě se vyrábějí v různých velikostech. Noční stolek šíře 30 cm je skutečně velmi malý a ano - ubytuje sklenku s vodou, ale pro normální užívání je to stísněný prostor. Nově výrobci začali nabízet noční stolky i menších rozměrů (např. šíře 36 cm) - protože standardní rozměr 50 cm by se do mnoha novostaveb prostě nevešel.

 

Ne vždy je možné zajistit vlastní průchod pro obě strany manželské postele, ale vždy je to lepší – pro přístupnost lůžka a také pro pohodlnost stlaní.


Prezentace shrnuje základní hodnoty pro ložnici obrazem.