Stránka, která nás seznamuje s barevnou naukou

 


 

lampNa této stránce si popíšeme základní vlastnosti barvy, které je třeba znát, aby člověk dobře volil barvy, které budou vyhovovat jeho cílům ... tzn. hledá-li jemnou teple laděnou žlutou na stěnu, tak nesáhne po ostře žluté, která ze stěny přímo křičí a obtěžuje nás ... (o obtěžování barvami si povíme časem - někdy je žádoucí ... pro pocit "vzrůša", ale většinou lidé prahnou spíše po klidu jemných barev.)

 

Některým lidem se zdá, že tohle přeci není žádná věda ... že se prostě podívám do vzorníku a vyberu a přeci to oči vidí ... např. která barva je teplá a která studená. Jedna věc je, že vzorečky ve vzorníku jsou velmi malé a tudíž člvoěk nevidí barvu pořádně (pravá podstata se totiž vyjeví spíš až na formátu 50 cm x 50 cm), ale hlavně je člověk ovlivněn ostatními barvami na lístku kolem barvy a to velmi ovlivňuje úsudek. 

 

Pokud chcete vyzkoušet, jak dobrou schopnost "uchopit" barvu máte - tak si udělejte malé cvičení:

→  rozhlédněte se kolem sebe a vyberte si nějaký předmět nějaké barvy - zkuste si jí zapamatovat

→  přejděte do vedlejší místnosti či za roh, abyste na barvu neviděl/a

→  a podívejte se do vzorníku (třeba NCS) a zkuste si barvu vyhledat

→  pak se s vyhledanou barvou vraťte k předmětu a porovnejte to

→  na 90% budete překvapeni, že jste to nechytl/a přesně

 

Pro začátek si řekneme, že barva je ve své podstatě světlo a světlo je (elektromagnetické) vlnění, tudíž barva je také vlnění. To souvisí s tím, že když je v místnosti tma, tak žádné barvy moc nevidíme. Často se říká: "Když už jste si dali tolik práce s výběrem barev, aby k sobě dobře ladily ... tak si doložte a kupte si dostatečné osvětlení, protože jinak krása Vašeho díla nebude vidět."

 

Barva, kterou vidíme, vzniká dvěma cestami; buď se jedná o světlo přímé, nebo odražené (a interiérový design pracuje s tím odraženým): 

 

→  světlo přímé = barevné paprsky, které vidíme přes krystal, barvy duhy, nebo třeba barvy, které vyzařují monitory a barevné lampy

 

→  světlo odražené = barva hmotných věcí, nátěry apod. 

 

 

designtoolBěžný člověk vidí kolem 10 milionů barev (velmi časté jsou ale odchylky ve vidění barev - až 20 % lidí má nějakou odchylku vnímání barev). Jak dochází k jejich vzájemnému rozlišení? Není možné, aby lidské oko identifikovalo každou barvu samostatně; proto existuje zjednodušený systém.

 

Lidské oko v sobě obsahuje dva typy tělísek, která procesují vnímání barvy: čípky a tyčinky.

 

Čípky jsou trojího druhu. Zjednodušeně řečeno jeden druh čípků je schopen identifikovat červenou barvu, druhý zelenou a třetí modrou (= základní barvy aditivního míšení). Mozek si jejich vzájemným míšením všechny ostatní člověku viditelné barvy smíchá sám. Při vnímání zelené barvy se aktivují čípky na zelenou barvu, při vnímání například žluté se aktivují čípky vnímající zelenou a červenou barvu atd.

 

Tyčinky nejsou určeny ke vnímání barev, ale ke vnímání množství světla (jasu), které do oka dopadá.

Tyčinky se aktivují, je-li světla nedostatek.

 


Proklik na dokument, který výše uvedenou problematiku ilustruje obrazem.


Důležité poznámky:


•  Každým přenosem mezi hmotou a světlem se vyznění barev mění. Naskenovaný obrázek vypadá na monitoru počítače jinak než originál a ještě jinak, když se následně vytiskne. Proto je velmi důležité se při výběru barev neřídit primárně tím, co vidíme na monitoru, ale skutečným vzorníkem.

 

•  Monitor lze kalibrovat, aby barvy zobrazoval co nejvěrněji. Zde je proklik na hezký čánek v on-line časopise Československá fotografie. Zde je pak proklik na web Grafika, který popisuje, jak s kalibrační sondou pracovat.

 

•  U vzorníků interiérových barev, které jsu tištěné v tiskárně, dochází k podobnému jevu, proto jsou ty nejlepší vzorníky natírané reálnou barvou, nikoliv tištěné (např. Sanderson).

 

•  Teplota chromatičnosti světla (barva světla) má významný vliv na to, jak lidské oko danou barvu vnímá – teplé světlo propůjčuje teplým barvám zářivost a studené naopak „vysává". Studené světlo propůjčuje studeným barvám třpyt a výraznost a teplé naopak potlačuje.

 

 

 

 

Co je to odstín?

 


  

Picture1Odstíny jsou nejčastěji zobrazovány formou barevného kruhu. Barevný kruh je formou uspořádání barev spektra do podoby kruhu.  Na barevném kruhu vedle sebe leží barvy tak, jak na sebe navazují podle vlnových délek (což je v přírodě vidět třeba u duhy).

 

Skládání barev funguje jinak u světla a jinak u barev hmotných. V obou typech skládání je stěžejní pojem základní (primární) barvy

 

Mícháme-li základní (primární) a sekundární barvy, získáme barvy terciární a takto vznikne dvanáctihlavý barevný kruh. 

 

Barevných kruhů vzniklo v historii mnoho a směrem k současnosti jsou stále přesnější. Mezi významné tvůrce barevných kruhů patří Johan Wolfgang Goethe nebo Johannes Itten (mistr na umělecké škole Bauhaus). 

  

Skládání barev v hmotě (tj. v pigmentu) se nazývá subtraktivní (odčítací). Zatímco v případě světla platí, že čím více barevných paprsků do sebe promítnu, tím blíže jsem světlu bílému (sčítám), u hmoty je to naopak. Čím více barev smíchám, tím blíže jsem barvě černé (= žádné světlo).

 

Primární barvy subtraktivního míchání jsou: 

→  CYAN (také nazývána kyanová modř)

→  ŽLUTÁ

→  MAGENTA

 

Mícháním primárních barev vznikají barvy sekundární: 

 - smíchám-li azurovou a žlutou, získám zelenou.

 - smíchám-li azurovou a magentu, získám modrou.

 - smíchám-li magentu a žlutou, získám červenou.

  

Zelená, modrá a červená jsou tedy barvy sekundární.

 

Picture8

Realistický kruh odráží současné vědění o optice a fungování barev. Základní podoba tohoto kruhu obsahuje 12 barev. Dalším vzájemným míšením vznikají další barvy a získáváme stále jemnější nuance.

 

Primární barvy realistického kruhu jsou: žlutá, cyan, magenta.

 

V  literatuře o barvách a interiérech se poměrně často setkáváme s kruhem (pracovně jej nazývejme umělecký), který pracuje s přirozenými pigmenty. Tento fakt způsobuje, že není dokonalý a neobsahuje skutečně všechny barvy spektra (např. magenta byla první synteticky vyráběnou barvou, tudíž zde chybí, stejně jako azurová barva). Primární barvy uměleckého kruhu jsou: žlutá, modrá, červená.

 

Odstín je to, čemu v běžné řeči říkáme „barva“ ... např.: červené jablko, zelená tráva ... Základní kruh má 12 odstínů - tři primární, tři sekundární a šest terciárních. Existují ovšem i barevné kruhy s plynulým přechodem odstínů. Odstín říká, kde přesně na barevném kruhu se barva nalézá. Je to čistě žlutá, nebo má v sobě maličko oranžové a tedy je to žlutá naoranžovělá? Nebo je to žlutá do limetova? Tyto nuance je důležité vnímat, protože jsou naprosto stěžejní v každé výtvarné tvorbě, což je oblast, kam návrhy interiérů patří.

 

Dokumenty, který výše uvedenou problematiku ilustrují obrazem:

barevný kruh obecně

realistický barevný kruh

umělecký barevný kruh

 

 

 

 

Barva ale není definována JEN odstínem

 


  

Picture120Barva však není definována pouze svou polohou na barevném kruhu - tedy odstínem. Dalším dvěma vlastnostmi každé barvy jsou JAS a SYTOST.

 

Odstín, jas a sytost jsou tři základní vlastnosti barev. Každá barva, kterou ve světě kolem sebe vidíme, má nějaký odstín, nějaký jas a nějakou sytost – tyto tři vlastnosti ji definují.

 

Šedá, černá a bílá jsou zcela "achromatické" barvy - tedy TY NEJPRAVĚJŠÍ, NEJNEUTRÁLNĚJŠÍ NEUTRÁLY

100% jas = bílá

0% jas = černá

0% sytost = šedá

 

Sytost je intenzita barvy samotné. Pokud je sytost vysoká, je barva výrazná, zářivá, čistá. Se snižující se sytostí barva šedne a pozměňuje vyznění. Při nulové sytosti je každá barva totálně neutrálně šedá.


Jas definuje světlost nebo tmavost barvy. Barvy s vysokým jasem jsou světlé, barvy s nízkým jasem jsou tmavé. Při 100% jasu je každá barva bílá, při 0% jasu je každá barva černá.

 

Proklik na dokument, který výše uvedenou problematiku ilustruje obrazem.


Proklik na druhý dokument, který představuje známá jména barev ... které nejsou definovány jen svým odstínem, ale též polohou jasu a sytosti.


Níže je komentář ke slidům v prokliku výše:


Khaki je už neutrál - tzn. barva s nižší sytostí.

Béžová je též neutrál, ale vycházející z jiného odstínu, než khaki a též výraznější, než khaki. Definici béžové mnoho časopisů a obchodníků dosti plete a zaměňují ji s krémovou.

Taupe je také neutrál (čte se "top" ... a odkazuje k barvě krtčí srsti) - vycházející z červeno oranžového odstínu - jeho dojem je ale spíše nafialovělý. 

Další slide ukazuje rozdíl mezi růžovou, která se "narodila" z magenty a té, která má za matku "červenou".

Často používaný výraz pro označení barevnosti je "levandulová" ... je to hodně odsycená a zesvětlená fialová

Ultramarín je speciální druh modré, která se v historii vyráběla z přírodního pigmentu a je synonymem pro barvu pláště panny Marie na renesančních obrazech.

Indigo je barva džín - zelené listoví na slidu je zdroj indigo pigmentu. Na webu se někdy mylně uvádí, že je indigo do fialkova. Ne - není, je to modrá trochu do zelena.

Smaragdová je tmavě / studeně zelená.

AZUROVÁ A TYRKYSOVÁ ... dvě blízké barvy, jejichž názvy se často zaměňují ... nám bude stačit, že budeme vnímat, že tyrkys je "modřejší" a "azur" zelenkavější.

Paví modř je ztmavý tyrkys, lehounce odsycený.

DUCK EGG BLUE je barva "kachních vajec", velmi užívaná ve Velké Británii ... jedná se o odsycenou a bledou tyrkysovou (nižší sytost, vyšší jas).

Petrolejová je temná modrá jdoucí lehce do zelena - tzn. na kruhu je posunutá od CYANU směrem k ZELENÉ.

Limetková je ostrá žlutozelená (na kruhu je to poloha mezi zelenou a žlutou)- plně sytá.

Olivová je utlumená a ztmavlá žlutozelená, která jde oproti limetkové více do žluta.


Mrkněte na módní report firmy PANTONE pro podzim 2016 ... najdete zde přesné polohy barev, které budou v módě. Mezi nimi bude např. WARM TAUPE - teplá verze TAUPE (velmi odsycené červenooranžové barvy).





Podíváme se blíže na JAS barvy

 


  

Picture6Jas definuje světlost nebo tmavost barvy.

 

Barvy s vysokým jasem jsou světlé, barvy s nízkým jasem jsou tmavé.

 

Při 100 % jasu je každá barva bílá, při 0 % jasu je každá barva černá.

 

Kromě světlosti určené mírou jasu, je určitá světlost barvám vnitřně dána - můžeme říci "od přírody". Tato světlost je míra, kterou daná barva odráží sluneční světlo – světlé barvy odrážejí světla hodně, tmavé málo. 

 

Při práci s barvami ... při jejich kombinování ... bachom měli barvám tuto vlastnost ponechat a pokud k sobě dáváme modrou a žlutou ve stejné poloze jasu a sytosti (Zlaté pravidlo, které si vysvětlíme časem), pak by modrá měla být tmavší a žlutá světlejší.

 

Z barev kruhu je nejsvětlejší barvou žlutá – ze všech spektrálních barev odráží nejvíce světelného záření.

 

Nejtmavší je podle své přirozenosti fialová.


Světlé barvy: žluto-zelená, žlutá, azurová

Tmavé barvy: modrá, fialová, červená

 

Ostatní barvy jsou na pomezí a záleží u nich na konkrétním pojetí.

 

Pro představu: bílý papír odráží 84 % světla, citronově žlutá 70 %, oranžová 30 %, modrá 20 % ... tzn. určité odstíny "požírají" více světla, než jiné. A proto třeba musíme koupit mnohem silnější zdroje pro osvětlení místnosti s barevnými stěnami, než s bílými.

 

 

 

 

A na závěr listu probereme slovo SYTOST

 


  

Picture45Picture49Sytost je v podstatě intenzita barvy samotné. Pokud je sytost vysoká, je barva výrazná, zářivá, čistá.

 

Se snižující se sytostí barva šedne a pozměňuje vyznění.

Při nulové sytosti je každá barva šedá.


Pokud bychom chtěli porovnat základní odstíny podle toho, jak vysoké rozpětí sytosti mají a použili bychom k tomu stupnici 1 až 1 000, pak by to vypadala asi takto:

→  Žlutá 900

→  Oranžová 800

→  Zelená 540

→  Limetová 630

→  Červená 540

→  Modrá 430

→  Magenta 400

→  Tyrkysová 398

→  Fialová 350


Z toho plyne, že žlutá má rozpětí největší a nuance v sytosti tedy mají velký vliv na její vyznění. Naopak fialová na změny sytosti moc nereaguje a mohli bychom ji nazvat nejvíce stálou. 

 

Když má barva nízkou sytost - říkáme jí neutrál.